Nešlo by to akvarelem? aneb Trápení s designem

Offtopic content. Netechnické povídání o tom, že letos bude mým novoročním předsevzetím samostudium UX/UI a teorie barev.
A o tom, že jako zákazník jsem na přesdržku.

Začalo to hospodou. Jak jinak. Takovou malou LOTR pivnicí na Vinohradech.
Sešly jsme se tu s Šárkou, začínající front-end vývojářkou, která milosrdně vyslyšela mou prosbu o pomoc s designem blogu. Nevím, jestli si pamatujete starý vizuál, ale vypadal jak devadesátková reklama na depresi.

Ačkoliv jsem umělecky založená, nedokážu mávnout štětcem nad paletou a říct „budiž online“. Naštěstí nejsem malířka, aby mě to skutečně trápilo – tvořím si jen amatérské ilustrace s pochybnou anatomií, protože to resetuje mozek. Ovšem i tak jsem čekala, že smysl pro krásu přenesu do virtuálního světa s lehkostí vodní víly na tripu. #anihovno

Je to hrozná bezmoc. Prakticky vím, co mám dělat, ale s jakoukoliv variantou, kterou vytvořím, jsem hrubě nespokojena. I když použiju generátor paletek vhodných pro web.
Buď jsem virtuálně-designový kazisvět nebo perfekcionistický hnidopich. Nic mezi tím.

Bohužel, v hospodě jsme nakonec nic nevymyslely – kromě pití panáků – takže po náročné noci došlo k seriózní debatě nad designem až druhý den. S pěknou kocovinou.

Úkol pro Šárku zněl jasně: pošulit rubriky, přidat lineární gradient, sladit odstíny, promyslet hover efekt, přidat tohle, předělat támhleto… prostě po kokot nápadů. Večer jsem však usínala s hřejivým pocitem, že je o mé blogové miminko postaráno.

grey design — Starý design ala pohřební emoslužba.

blue design — Modrá barva údajně nevyvolává chuť se zabít.

Ráno jsem mrkla na web a – šok! Šárka přes noc kutila. Výsledek byl úplně jiný, než jsem si představovala. V negativním slova smyslu. Tak jsem šaškovala, vypisovala zprávy, zmatkovala… a nakonec vrátila web do původního stavu. Viva la rollback. Uf.

Po vystřízlivění z chaosu mě osvítilo poznání, že šlo jen o pracovní fázi dost dobrých nápadů. Hodně z nich jsem dokonce sama odsouhlasila. Ostuda. Divím se, že mě Šárka neumlátila klávesnicí. Poznala jsem krutou realitu. Zachovala jsem se jako osina v zadku – jednoduše řečeno – jako zákazník.
Šárka také zná tlačítko obnovit verzi, takže můj dramatický výstup vzala s nadhledem. Evidentně má nervy ze železa.

Pak už jsem se snažila být hodná, i když jsem každou chvíli čumákovala po webu a zkoumala novinky.

Šárce se dílo navzdory mé nervózní angažovanosti doopravdy podařilo. Překvapivě rychle a překvapivě samostatně. Původní kód wordpressu není zrovna TOP, ale co lze vizuálně zlepšit, to zlepšila – k obrazu mému. Konečně barvičky a design, ze kterého mám radost. Dušička má klid a má zachránkyně si zaslouží znovu pozvat na pivo. Bez panáků, protože druhou takovou kocovinu letos už nezvládnu. Jsem na to moc stará.