První práce v IT aneb Proboha, co jsem si myslela?

Úvodem si vyjasníme jednu věc. Fakt, že dostanete práci, rozhodně neznamená, že jste připraveni ji vykonávat.
Znáte Honzu Javorka? Píše o programování pro začátečníky. Kéž bych ho brala víc vážně, když jsem hledala práci.

Za 4 měsíce není reálné stát se užitečným juniorem. Ne bez oborového backgroundu. Našprtat se zvládnu leccos, ale naučit se za pár měsíců technicky myslet je zhruba na úrovni snahy naspat za tři hodiny osm hodin.

Frontend, backend, testing, analýza, scrum master, product owner, UI, customer experience… každý měl v mém novém týmu svou specializaci. 12 seniorních profíků. A mezi nimi já – zmatený zelenáč. Něco jako situace, kdy si smečka profesionálních vlčáků a vlčic pořídí štěně shiba-inu, aby se nenudili. Do péče mě dostal technický patron projektu a hlavní vývojář Pavel. On, na rozdíl ode mne, tušil, co nás čeká.

Model Kübler-Rossové pro naivní juniory

První týdny vám nastíním pomocí 5 slavných fází umírání. Umřely totiž moje představy o tom, že s trochou snahy bude okamžitý úspěch nevyhnutelný. RIP ty nadutá bublino.

Popírání
Vždyť to není tak složité. Já rozhodně nejsem idiot. Učila jsem se. Třetí kafe mi pomůže. Pavel mi to vysvětloval už dvakrát a na intranetu je dokumentace. Na stackoverflow de facto návod. Není prostě možné, abych to nezvládla. Ne v tomhle vesmíru. Kamarádi říkali, že jsem chytrá. Přece by mi nelhali!

Hněv
Proč se mi debugger nezastaví na breakpointu? Proč je to podtržené červeně? A jak to mám sakra asi provolat?! Šmarja panno, to je chujník. NENÍ TO TAM! Jaká verze?! Fetch, rebase, commit, dopičicosestalo, push!

Smlouvání
Slibuji, že když se to teď zkompiluje, zopakuji si celé základy Javy. Třikrát. Čestný skautský.

Deprese
Tohle nezvládnu. Proč jsem sem vůbec lezla? Na záchodě mimochodem docela příjemně brečí. Ne proto, že jsou na mě kolegové zlí. Proto, že jsou tak úžasní! A já tak tupá, že si to nezasloužím. Možná bych si měla zachovat důstojnost a odejít sama, než mě vyhodí. Nebo začít dělat tu nejjednodušší práci v IT. Co to ale je? Vlastně ani nevím… jak smutné. Mohla bych vařit kávu seniorům a obdivovat, jak jsou chytří. Jo, to by mi docela šlo.

Smíření
Nejsem ani na juniorní úrovni. Jsem jen hobbík, co se náhodou dostal do profi světa. Taková kurzová rychlokvaška s hezkým CV, ale bez elementárního pochopení procesu. Abych se tu udržela, budu muset začít od základů a lépe.

Náš IT otec

Píšu s nadhledem, ale všechno je pravda (až na to vaření kávy kolegům – původně jsem chtěla být uklízečka). Zkušebka mi ale neskutečně pomohla. Hlavně Pavel. Nefungoval jen jako senior – byl skvělý v i roli mentora.
Předal mi spoustu základů, tipů a rad, na kterých stavím do dneška. Vysvětlil mi, čemu se věnovat prioritně.
Zkoušela jsem se toho času naučit všechno najednou, páté přes deváté, a dělalo mi to v hlavě hrozný guláš. Do toho meetingy, kde jsem z každé věty chápala asi tak půlku slov (plus spojky a předložky). Nebýt Pavla a dalších kolegů, kteří se fakt snažili pomáhat, jsem z vývoje odešla s ostudou už první měsíc.

Zpátky na stromy

Tak od začátku. Učila jsem se, co Pavel poradil. Přes pracovní dny jsem se snažila vyhnout alkoholu a dostatečně spát, protože čerstvý odpočatý mozek je předpoklad něco pochopit (ale páteční pivíčka, ta byla za odměnu). Setkala jsem se se základy Javy, GITu a Mavenu jako se starými přáteli, které ale poprvé poznávám do hloubky.

Časem jsem zjistila, že můj tým byl v tu dobu jeden z nejlépe fungujících v celé firmě. Dodávali spolehlivě, málokdy závažně chybovali. Neměli nesplnitelný nebo přehnaný cíl. Měli pouze drzý cíl.
Mezi další poznatky patřil fakt, že po světě běhá množství juniorů, kterým Pavel pomohl nahoru – protože jestli mu jde něco lépe, než kód, tak je to výchova následující vývojářské generace. Na dotazy ohledně kódu běžně odpovídal ve volnu a hru „takhle napsané to bude fungovat, ale ještě to jde zkrátit“ hraju do dneška.

Měla jsem obrovské štěstí.

Žádnou podobnou partu jsem bohužel v další kariéře už nepotkala. Vysoce seniorních funkční týmů s nadstandardními vztahy ano. IT je plné úžasných bytostí. Ale že k sobě bude 12 lidí s různými životními příběhy a z různého prostředí pasovat tak harmonicky, to je unikát. I po třech letech a jednom stěhování mám schované přáníčko s podpisy ode všech – samozřejmě i mistrovské umělecké dílo kolegy z frontendu, které vytvořil v Malování. Když ho vymintuju do NFT, budu boháč.
(Při psaní tohoto odstavce jsem se dojala jak malá holka).

Nakonec historka k dobru

Trochu se za ni stydím, ale obhajoba je obhajoba, slavný soude.

Má počáteční neschopnost nesouvisela pouze s nedostatečnými základy. V době nástupu jsem žila v nefunkčním vztahu a milostný život již jednotky let patřil do kategorie celibátu. Do toho několikaměsíční lockdown.
Nebyla jsem zvyklá vídat muže zblízka na denní bázi. A už vůbec ne třicet centimetrů ode mě, vysvětlující všechny ty chytré procesy, zákeřně šířící vůni pánského parfému a testosteronu.

Jestli ještě žijete na planetě opic, kde vládne stereotyp o tlustém ajťákovi ve sklepě, tak vás vyvedu z omylu. Dnešní ajťáci jsou úplně jiní. Jděte se někdy podívat na oddělení s vývojářskými týmy. Koncentrace kocourů (oblíbený pojem kolegyně analytičky) je nadprůměrná.
A i ti, kteří nemají vizuál jak z magazínu pánského spodního prádla, jsou velmi charismatičtí – a většinou zadaní. S o hodně mladšími (avšak obvykle neméně charismatickými) ženami po boku, které vozí v luxusních autech, jejichž cena mnohonásobně převyšuje roční platy vysoko postavených manažerů mimo IT.

U nás v týmu prostě NEBYL nikdo průměrný nebo ošklivý. Jak jsem se asi měla soustředit, co? Hmmmm?!

PS: Nechci tím říct, že kurzy jsou zbytečné. Naopak! V Czechitas nás učili fakt nadupaní seniorní lektoři. Jde o prostý fakt, že čtyři měsíce jsou málo na to, abyste ve firmě odváděli práci alespoň ve výši svého platu. Ani dlouhodobým kurzem nelze předat roky praxe. Kurzy jsou výborná osnova, ze které vycházet. Zbytek je ale na vás. Díky kurzům poznáte své první IT kontakty, synchronizujete mindset a nasajete atmosféru digitálního světa. Každá lekce mi ušetřila mnoho hodin samostudia. Rozhodně doporučuji svěřit se zkušeným společnostem, pokud to se svými studenty myslí vážně.